Martin Black – Bruneau, Idaho, USA – 10. října – 4. listopadu 2011

I. Horsemanship

II. Colt-starting

III. Cow-working

IV. Ranch Roping

 

“Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevříno.
Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.” Matouš, 7 : 7 – 8

 

(Předem se omlouvám za používání některých anglických výrazů, ale mnohdy jsou výstižnější, než jejich české překlady. Pokusím se vždy vysvětlit)

Horsemanship

První týden nás čekala klinika nazvaná velmi jednoduše horsemanship, tedy jezdectví. Ačkoli ranč Martina a Jennifer Blackových disponuje velmi prostornou pískovou jízdárnou, prakticky všechny výukové hodiny se konaly venku na kopcích nad rančem. Kamenité svahy i rozlehlé písčité roviny na vrcholcích kopců jsme využívali pro trénink spinů, přeskoků, ale hlavně v podstatě velmi jednoduchých cviků, které v sobě skrývají větší tajemství, než si většina z nás dovede představit. Třeba taková chůze po přímé linii. Jak to udělat, aby kůň tuto linii držel sám, jen z pocitu toho, že tím směrem míří jeho jezdec, a aby přitom vyšlapoval uvolněně a s dostatečnou energií. Nebo obyčejná jízda z kopce a do kopce – aby se stala bezpečnou a kontrolovatelnou v každém kroku.

Mám pocit, že i v jezdectví platí Martinova oblíbená slova z výuky lasovaní – trénujte chytání, ne míjení. Stejně tak při jízdě na koni – pokud kůň nerozumí jemné pobídce, nemá cenu pobídku zdůrazňovat. Chceme koni předat informaci v jemu pochopitelné podobě. Takže pokud zjistíte, že míříte špatným směrem, zintenzivněním pobídky docílíte pouze toho, že budete dříve tam, kde jste být nechtěli. A totéž platí i u obratů a dalších cviků.

Jedna účastnice kurzu ve snaze otočit svého koně ze sedla jednoduše čelem vzad, převrátila koně na záda. Když jí Martin vysvětloval, že neměla koně couvat tak, že neviděl jinou cestu, než se postavit na zadní, paní se dušovala, že nechtěla s koněm couvat, pouze se otočit. Martin: “Ale ten kůň tu informaci nedostal?!”

Je snazší koně učit malé, jednotlivé kroky, přivést ho dostatečně blízko, aby se mohl “trefit” a pak teprve zvyšovat obtížnost, než si naivně myslet, že pokud začnu se střední obtížností a budu dostatečně dlouho opakovat “míjení”, dostanu se k vyšší úrovni rychleji.

Martin je geniální učitel v tom, jak se věnuje jednotlivým lidem a jejich koním na úrovni, ve které se momentálně nacházejí. Každá jezdecká dvojice je individualitou na své vlastní cestě a Martin dokáže nejen rozpoznat, v kterém bodě cesty se dvojice právě nachází, ale také ji posunout dál – často mnohem dál, než byste na začátku týdne věřili.

Na druhou stranu, aby si člověk z Martinovy výuky vzal více, než jen jednotlivá cvičení (což je základem pro to, aby se člověk mohl i bez dohledu trenéra dále rozvíjet a k Martinovi jezdit “jen” pro korekci a další inspiraci), je potřeba, aby o věcech opravdu přemýšlel a učil se je cítit. Myslím, že bez dobrých základů v ŘEMESLE jezdectví a komunikace s koněm, je Martinova výuka těžko obecněji pochopitelná. Tady už se bavíme o horsemanshipu na základě pocitu, souznění s koněm, ne o řemeslném vykonávání cviku. A já si znovu, snad intenzivněji než kdy předtím, uvědomuji, jak moc mi daly Vaškovy kurzy a jeho trpělivé vysvětlování a opakování základů, i hodiny strávené rozmanitou prací s mnoha odlišnými koňmi.

 

Colt Starting

Asi budu vždycky používat český výraz “obsedání”, přesto se mi anglické “starting” hodně líbí. Práce s mladým koněm není jen o tom nasednutí, ale je to celkové nastartování hříběte, jeho příprava pro život v lidském světě. A jak říká Martin, první dojem můžete udělat jen jednou. Pokud je první dojem dobrý, dají se na něm budovat další pozitivní zkušenosti. Pokud ale první dojem pokazíte, bude vám trvat výrazně déle tento dojem smazat. A těch “prvních dojmů” je u koní opravdu hodně.

Tento týden jsem začala chápat, že jemnost a citlivost koní sahá někam daleko za mé hranice citlivosti. Martin s námi celý týden tuto hranici hledal a snažil se ji posunout co možná nejdále. Tak, abychom koním mohli ponechat jejich přirozenou citlivost a využít ji ve svůj prospěch. Seděli jsme tak na koních, kteří v blízkosti člověka strávili za celý život jen několik desítek minut, a ovládali jsme směr jejich pohybu jen vahou a několika gramy (myslím tím opravdu gramy!) v ruce s vodítkem na obyčejné ohlávce. Pokud si totiž nezničíte citlivost koně, nepotřebujete jej léty v sedle postupně zjemňovat na pobídky. Jen prostě využijete toho, co vám kůň nabízí. A on toho nabízí víc, než dokážete přijmout.

Na druhou stranu tím nechci říct, že při správném postupu můžete udělat ze svého hříběte bridle horse za jeden den. Čeká vás ještě mnoho let a jezdeckých hodin naplněných spoustou “poprvé”, kterými musíte svého koně korektně provést. Ale nejen výsledek, i cesta stojí za to, protože každá minuta strávená s koněm, který vám dává to nejlepší ze své přirozenosti – z té přirozenosti, kterou jste v něm neudusili, ale naopak se ji snažíte nalézt v sobě – je nepopsatelným zážitkem.

 

Cow-working

Tento týden si hrajeme s kravkama. V porovnání s opravdovou prací na Alvord Ranch je to opravdu hraní, ale člověk se bude asi celý život učit číst krávy i pracovat na svém horsemanshipu, a tady byla příležitost zaměřit se na detaily a více potrénovat s koněm bez tlaku nutnosti odvést určitou práci. Pro některé studenty i koně bylo tohle první setkání s krávami, a bylo zajímavé sledovat, jakou práci pro ně Martin vybírá, i pokrok, který studenti během těch pěti dní udělali.

Během prvních tří dní se postupně učíme hýbat s vybranou krávou určitým směrem, určitý počet kroků. Hrajeme si s “balance point” a zkoušíme, jak ho využít pro obrat krávy směrem k nám či od nás. Cuttujeme (oddělujeme od stáda) nejprve jednotlivé krávy, později i páry (matka a tele). Čtvrtý den Martin uzná, že jsme se naučili dost, a vezme nás k sousedovi, který potřebuje oddělit ze stáda asi 40 párů. Obvykle to dělá sám, jen s jedním koněm a třemi psy. Partě studentů to asi trvalo déle, ale dobrý pocit, že pomáháme s opravdovou prací, nás neopustil :-)

Poslední den kliniky jsme opět strávili na našem “tréninkovém